čec, 14 2025
Někdy tě život postaví před psa, co se najednou začne nápadně hrbit. Domácí mazlíček, který ještě včera skákal po gauči, teď vypadá nejistě, záda má kulatá a kouká na tebe smutně od tlamy až po ocas. Je to normální, nebo by měl být člověk ve střehu? Tohle gesto, kdy se pes stáhne, „sklopí“ tělo a často stáhne břicho a ocas, je víc než jen souhra ztuhlých svalů.
Co znamená hrbení u psa a proč k němu dochází?
Hrbení psa není nikdy maličkost, kterou by šlo ignorovat způsobem "on se jen rozvalil". Příroda totiž vybavila psy tělem a jazykem těla, který má sdělovat důležité signály okolí i samotnému majiteli. Když se pes nahrbí, nemusí jít pouze o klasické protažení po spaní – často je to varovná kontrolka. Nejčastější důvod? Proč se pes hrbí bývá bolest nebo nepohodlí.
Typické je vidět psa hrbeného při bolestech břicha, zad nebo páteře. Bolestivé stavy mohou být způsobené například zánětem žaludku nebo střev, torzí (otočením) žaludku, ale i jednoduššími zažívacími trably jako je průjem nebo zácpa. Tohle nelze brát na lehkou váhu, protože třeba torze žaludku, která často začne nenápadným hrbením a neklidem, může bez včasné pomoci skončit vážně špatně. Není výjimkou, že psi se začnou hrbit i při bolesti močového měchýře, páteře nebo kyčlí. U starších psů je hrbení často signálem artrózy nebo jiného ortopedického problému.
Tělesná držení jsou ale i psychická. Hrbení bývá součástí strachu nebo stresu, kdy se pes snaží být „menší“ a méně nápadný. Někdy je to pozůstatek špatných zkušeností, jindy reakce na hádku, bouřku nebo cizí psy. Výzkum v časopise Veterinary Behaviour (2022) ukazuje, že skoro 23 % psů při vyhodnocování stresu používá právě tělesnou staženost a hrbení. Pokud tedy pes nahrbeně chodí po bytě a ohlíží se, je tu podezření na něco víc než na obyčejnou lenost.
Bylo by naivní čekat, že pes problémy vyřeší odpočinkem. Právě naopak, pokud hrbení trvá déle než den nebo je spojeno s dalšími znaky (nechutenství, zvracení, apatie, obtížné močení nebo vyprazdňování), není čas čekat. Tělo psa totiž většinou vysílá varovné signály dřív, než problém přeroste v akutní trápení.
Následující tabulka ukazuje nejčastější příčiny hrbení u psa a další průvodní příznaky:
| Příčina | Typické příznaky kromě hrbení |
|---|---|
| Zánět žaludku/střev | Úplavice, zvracení, nechutenství |
| Torzí žaludku | Napnuté břicho, neklid, zduření bříška |
| Bolest zad/páteře | Neochota ke skoku, ztuhlost nohou, kňučení |
| Stres/strach | Stahování ocasu, svěšené uši, třes |
| Problémy s močovým měchýřem | Časté močení, bolestivost při vyprázdnění |
| Otrava | Slintání, ztráta koordinace, křeče |
Jak rozpoznat problém: sleduj další signály a reakce psa
Většina páníčku zná svého psa až moc dobře a často první vytuší, že něco nesedí, když zvíře přestane být "svoje". Pes, který se hrbí, nemusí sám o sobě mluvit o život ohrožujícím stavu, ale málokdy je to úplně banální. Důležité je vědět, na co přesně si dát pozor.
Když vidíš psa hrbit záda, všimni si, jak dlouho to trvá a zda to doprovází i jiné signály. Někteří psi zůstávají nahrbení jen pár vteřin a zase pokračují v běžných aktivitách. To může značit třeba obyčejné protažení. Pokud se ale pes hrbí dlouhodobě, odmítá pamlsky, nezajímá ho procházka nebo si často lehá a vzdychá, někde nastal problém. Významný příznak je neochota k pohybu nebo zjevné potíže při vstávání, to už je důvod k zvednutí telefonu a kontaktování veterináře.
S hrbením často jde ruku v ruce změna celkového chování. Pes může ztrácet zájem o hru, úkrytu vyhledává víc než dřív, odmítá kontakt, nebo naopak vyhledává přítomnost blízkého člověka a hledá pomoc. U některých psů je výrazný třes, zvýšená citlivost na dotyk v oblasti břicha nebo zad, přehnané olizování a kňučení. Pokud hrbení vznikne náhle, u psa bez předchozích potíží, je nutné řešit situaci rychle.
Jednou z nejčastějších příčin náhlého hrbení je torze žaludku, což je akutní stav. Typicky se vyskytuje u větších plemen, velmi často u německých ovčáků, dobrmanů nebo bernských salašnických psů. Průběh je rychlý: pes se hrbí, natahuje, nemůže si najít vhodnou polohu a má nafouklé břicho. Tady stačí pár desítek minut zpoždění a situace už nemusí být vratná. Jiné časté diagnózy jsou zánět střev, močových cest, nebo akutní bolesti zad (např. u jezevčíků kvůli sklonu k vyhřeznutí meziobratlových plotének). I malé psy, jako jsou yorkšíři, trápí občasná bolest břicha například po pozření nevhodného sousta na procházce.
Ukázkový příklad: kamarádka přišla domů a našla border kolii, jak se snaží schovat na pelíšku a lehce se hrbí. Pes už den předtím moc nejedl, ale nejevil známky bolesti do té míry, že by neskákal nebo neběhal. Druhý den však začal zvracet a nebyl schopný se postavit. Po návštěvě veterináře se zjistilo, že šlo o zánět slinivky, kde je čas rozhodující.
Za zmínku stojí také psychické příčiny. Pes, který prožil trauma, má špatné zkušenosti nebo prochází bouřlivou emocí (například při Silvestru, příchodu nového člena domácnosti nebo po hádce), často stáhne ocas, přikrčí tělo a šourá se co nejméně nápadný. Tréma může hrbení vyvolat klidně i u naprosto zdravého jedince.
Když tedy pozoruješ hrbení, sleduj, jestli to doprovází některý z těchto rysů:
- Letargie nebo apatie
- Zjevná bolest při doteku břicha nebo zad
- Časté olizování nebo výrazné dýchání
- Odmítání jídla nebo vody
- Vylučování mimo obvyklé místo
- Kruhovité točení (pes si nemůže lehnout)
Všechny tyto věci by měly být podnětem pro rychlé rozhodování.
Jak reagovat, když pes hrbí záda: rady a pomoc pro páníčky
V momentě, kdy tvůj čtyřnohý parťák začne hrbit záda, je nejdůležitější klid a rozvaha. Křik nebo trestání je samozřejmě nesmysl – pes se nehrbí naschvál. Zjisti, jestli je pes schopen normálně chodit, zda přijímá vodu, jestli není apatický a jestli může bez problémů močit nebo kakat. Pokud odpověď na cokoli z toho zní záporně nebo pokud hrbení trvá déle než několik hodin, neváhej – kontaktuj veterináře.
Nikdy psa nezkoušej "napravit" silou ani mu nedej lidské léky. Některé přípravky (například ibuprofen) jsou pro psy vyloženě smrtelné. Když už veterinář doporučí pár hodin počkat a sledovat stav, zajisti klidné místo, umožni psovi vypít dost vody, nic ho nenutěj k pohybu a sleduj zhoršení příznaků (teplota, dýchání, břicho, neobvyklé chování).
U starších psů je hrbení často důsledkem chronických bolestí, většinou artróza páteře či kloubů. U těchto psů pomáhá upravit životní prostředí: měkký pelíšek, klidné a teplé místo, rozdělit krmivo do menších dávek během dne a zajistit krátké, ale pravidelné procházky. V některých případech pomáhá fyzioterapie, masáže (jemné), rehabilitační cvičení nebo doplňky stravy na klouby. Pokud pes nahrbeně stojí po fyzické aktivitě nebo po skoku, je čas promyslet změnu režimu a případně navštívit ortopeda.
S psychickým hrbením pomůže empatie, trpělivost a budování důvěry. Nepodceňuj ani "obyčejný" strach a umožni psovi bezpečí – někdy stačí zavřít okna při bouřce, nechat psa skrýt se do pelíšku nebo zahnat rušivé vlivy (například nepřehánět návštěvy cizích lidí).
Pestrou prevencí, dobrým krmivem, dostatkem pohybu a s respektem k psí nátuře lze většině bolestivých stavů předejít. U akutních stavů však vždy platí – rychlá reakce zachraňuje zdraví i život.
- Pozoruj jakékoli změny chování a držení těla (seznam si klidně piš na papír)
- Kdykoliv máš pochybnosti – volej veterináře a nikdy nečekej "co zítra"
- Nepodávej psa lidskými prášky na bolest
- Všímej si i menších signálů, dlouhodobě hrbení neignoruj
- Buduj silný vztah, protože pes si bolesti často "nechává pro sebe"
Až zase bude tvůj psí kámoš poskakovat kolem a nebude připomínat hrbatého ježka, poplácání po zádech (a spousta pamlsků) jsou na místě. Každý den bdělosti totiž prodlužuje čtyřnohému příteli spokojený a hlavně zdravý život.